Leden 2018

Klep Klep

15. ledna 2018 v 3:36 My mess...
KLEP KLEP
"Ticho v soudní síni! Tímto zahajuji proces soudního řízení-"

Ale jak tak vidím váš zmatený výraz, něco mi říká, že vůbec netušíte, jak jste se sem dostali a co tu vůbec děláte. Dovolte mi tedy situaci osvětlit: nacházíme se u soudu. Na toto řízení všichni čekali dlouhá léta, všichni do jednoho nenápadně a záludně utlačováni jedním jediným tvorem. Dámy a Pánové, všichni kdo teď a tady čtete tyto řídky, ať ž chtě či omylem, právě jste se stali porotou. Všichni do jednoho budete tiše posuzovat zločiny odsouzeného, jeho důvody a jeho celkovou situaci. A jelikož náš soudce je slepý a hluchý, bude jen a jen na vás vynést rozsudek.

Vážená poroto, tímto zahajuji soudní řízení proti Člověku.

"Vyneste obvinění!" vyjekl soudce do prázdna.
"Ctihodnosti," zvedla se z křesílka šlachovitá ženština v kostýmku. Reprezentuje zde u našeho soudu skupinu žalobců a žalobkyní, krčící se na lavici za ní. "Ctihodnosti, tento… Člověk má na rukou tolik nevinné krve, že by stačila na tři roky každodenních koupelí Alžběty Báthoryové. Seznam obvinění, jenž mi mé klientky poskytly, by se dal vydat knižně minimálně ve třech spisech. Bylo mi však řečeno, abych se zaměřila na některé konkrétní případy."
"Posloucháme, slečno Reesonová," vyštěkl soudce a zašermoval kladívkem.
"Ctihodnosti, dovolila bych si předvolat jednu po druhé několik obětí zdepřítomného," Slečma Reesonová se dramaticky odmlčela, přičemž jednu svou šlachovitou dlaň sevřela do pěstičky. "Například nejmladší dceru rodiny Moodových, jež jest přímo ovlivněna obžalovaným."
Holčičce, která stanula před soudcovskou stolicí, na hlavě trůnily dva cůpky a ve tváři široký úsměv. Přestože jí chyběly dva přední zuby, naprosto zřetelně přednesla své jméno. Malá Good. Celým jménem Good Mood.
"Je to pravda, slečno Moodová, že jen za poslední týden, jste minimálně třikrát utekla z domova?" Holčička rozpustile kývala jednou nohou podél druhé, načež s šibalským zazubením živě přikývla.
"Povíte nám proč?" pozvedla slečna Reesonová tenké obloučky svého obočí.
"Kvůli němu," zašvitořila malá a oči se jí smály, když pohlédla na obžalovaného.
"Ponoukal vás k útěku z domova?"
"Vždycky pro to něco udělal… Jednou mi přistavil k oknu žebřík!"
"Přestože věděl, že je to pro vás nebezpečné? Přestože věděl, že byste měla zůstávat doma?" Dívenka pokrčila rameny.
"Námitka!" To se zvedl čilý pan Haart ze svého místa vedle obžalovaného. "To, že dítě utíká z domova není přece nijak vinou mého klienta. Můžeme mluvit o chybě výchovy, to ano, ale o zločinu?"
"Je naprosto jasné, že obžalovaný byl seznámen s riziky, jimž byla tato nezletilá vystavena, přesto jí opakovaně pomáhal k úprku." Slečna Reesonová se na pana Haarta zamračila. "Děkujeme, slečno Moodová. Dovoluji si nyní upozornit na nevyřešený případ mladé Inno Sence, jež byla unesena na začátku tohoto měsíce. Zmizela beze stopy a její matka se již smiřuje s tím, že se jí nikdy nevrátí. Zajímavé však je, že toto záhadné zmizení je podezřele spjato s osobou zde přítoného Člověka. Byl mnohokrát v noc únosu spatřen jak si s Inno Sencí zahrává-" jenže její slova byla hrubě přerušena.
"Vysvětlí mi někdo, proč se tu bavíme pořád dokola o neukázněných dětech, co utíkají nepozorným rodičům? Matka si měla mladou Inno Sence uhlídat. Pokud hodláte nadále takto mrhat časem mě a mého klienta…"

KLEP KLEP

Energický pak Haart se zdráhavě usadil zpět na lavici. Slečna Reesonová bojovně vystrčila bradu a mírně našpulila své rudé rty. Počkala si, až ji soudce vyzve, aby pokračovala, načež s hlubokým nádechem vytáhla z tlustého spisu před sebou několik fotografií.
"Ctihodnosti, na této první fotografii vidíte devětadevadesát extrémně vzácných krystalků Hawaiského Opálu Ei-ne-le, řečených HOpE. Majitelka těchto klenotů zjistila, že po každé návštěvě Člověka bylo vždy několik krystalků odcizeno z jejího osobního trezoru."
"Námitka!" ozvalo se opět. "Slečno Reesová, smím se otázat, kolik jeden takový krystalek měří v průměru?" Žalobkyně nedůvěřivě stáhla obličej. Následně se upřeně zadívala na fotografii.
"Zhruba 1,2 milimetrů v průměru."
"Ctihodnosti, odvažuji si podotknout, že moderně stavěné trezory (obzvláště pak ty, firmy Closed&Secured) mají často na dně spáry vedoucí do zamykacího mechanismu. Tyto spáry mají bohužel často až dva mlilimetry v průměru. Od jaké firmy byl trezor oběti?"
"Closed&Secured," zasyčela nasupeně slečna Reesonová.
"No prosím. Navrhuji, aby se vážená paní majitelka podívala do mechanismu po svých drahocených krystalcích HOpE a příště, aby svěřila své cennosti do útrob kvalitnějších schránek." Obhájce se spokojeně rozhlédl po místnosti. Soudce vytáhl obočí směšně vysoko a vyvalil své kalné oči.
"Ctihodnosti," nenechala se vyvést z míry žalobkyně. "Na druhé fotografii můžete vidět skupinu utýraných zvířat nalezených v lesíku přímo za domem obžalovaného. Varuji porotu, jedná se o velmi grafické snímky, které nejsou určené slabším povahám." Měla pravdu. Na obrázku bylo rozeznat mnoho drobných tělíček stažených z kůže, přepůlených či jinak umučených k smrti. "Jedná se o necelý tucet veverek čeledi Ideels. Hned o několik týdnů později byla ve stejném lesíku nalezena podobná podívaná s kunami Dreems, a o tři měsíce později dokonce několik užovek Worrds, podivně překrouceným na několika větvích, několik z nich bylo dokonce zpřelámaných." Podala soudci další dvě fotografie, ten jimi chvíli mával ve vzduchu načež je podal dál.
"Stále nevidím žádné důkazy usvědčující mého klienta," protáhl pan Haart. "Několik mrtvých zvířat nic nedokazuje. Příroda je krutá, možná se pozabíjeli sami, možná je to dílo nějaké šelmy, nebo znuděného caparta… Rozhodně je to všk pod úroveň muže Člověkova formátu, to vám můžu zaručit."
"Předvolávám svědka!" vyjekla slečna Reesonová poněkud hystericky.
Slečna Faithová se ustrašeně rozhlížela. Napadala na jednu nohu a její jemný obličej hyzdila ohavná modřina na líci. Téměř, jako by na čele měla vytetována slova "domácí násilí". Ze zmateného klubka vět a frází, jež vypustila s roztřesených rtů se dalo vyvodit, že ji Člověk pravidelně bije, napadá a jinak zneužívá. Jenže Slečna Faithová Člověka neustále omlouvala. Po každém obvinění přidávala kvanta dobrých věcí, jež pro ni Člověk dělá, jak to má v životě těžké a jak je pochopitelné proč to dělá.
Pan Haart si takticky počkal až onu oběť silného Stockholmova syndromu odvědou z místnosti, načež prohlásil: "Ta žena je jistě ve stresu, co vím, má velmi náročné povolání. Rád bych také poznamenal, že slečna Faith, přestože již několik let bydlí s mým klientem, má mnohé poměry s cizími osobami. Její zranění se dají vysvětlit několika incidenty v domácnosti o nichž ví i sousedé páru. Navíc podle jejích vlastních slov je se soužitím a vztahem nadmíru spokojená a oplývající vděkem."
"Ctihodnosti, přece nevěříte-"

KLEP KLEP

Slečna Reesonová sevřela nervózně rty, polkla a pokračovala klidnějším tónem.
"Velmi dobrý přítel slečny Faith, pan Goodwill, je velmi často veřejně napadán obžalovaným. Jak slovně tak fyzicky, je to zaznamenáno v mnoha policejních spisech, neboť pan Goodwill (na rozdíl od slečny Faith) si takového incidenty nenechává pro sebe. Také vzdálená příbuzná slečny Faith, madam Difference byla několikrát veřejně napadena, ani jeden z nich však dnes nemohli přijít svědčit. Zato jeden ze sousedů obžalovaného přišel."
Pan Al Cohl vypadal, jako by několik dní nespal. Zarostlá brada, mastné skvrny na košili, zarudlé oči a nos… Zabručel svoje jméno nčež se pustil do vysvětlování.
"Ten Člověk se do něčeho namočil, víte paninko, jenže pak se mu to pěkně hodí svýst na starýho Cohla. No a jasně, že mu všichni věří… Koukněte se na něj a koukněte na mě… Jenže já na rozdíl od tohohle Člověka nemlátím holky a nemorduju veverky! Já si to jen odnesu… Pokaždý za to můžu já! Jako by ten Člověk byl učinenej andílek!"
"Ale to je jen prosté tvrzení od ubohého alkoholika!" rozohnil se obhájce. "Jak může soud vůbec-"

KLEP KLEP

Svědek odešel. Místnost se ztišila. Slečna Reesonová povstala, stejně jako pan Haart. Soudce se napřímil…

A otočil se na porotu.

Otočil se na vás, čtenáři. Jak bylo řečeno již od začátku, to vy budete rozhodovat. Je Člověk vinen těmito zločiny proti lidskosti? Nebo je nevinný? Je Člověk nebezpečný podlý tvor, nebo se jedná jen o pochybení?


A není chybovat lidské?

Když se hlava točí...

13. ledna 2018 v 1:41 My mess...
Když se vám hlava točí jako kolotoč... Jste upřímnější?
Kolikrát jsem si tuto otázku pokládala. Já sama upřímná bývám a tak nějak automaticky čekám od ostatních to samé. Avšak, co když tomu tak není? Co když existují osoby, jimž alkohol nijak nezamlžuje praktické a strategické myšlení, osoby, jež jsou schopny si ve své ovíněné mysli stvořit dokonalý plán... Jsou tyto osoby skutečné? Nebo jsou jen mýtus? Co když tyto osoby mají zaječí úmysly?

S určitou hladinou alkoholu v krvi se hned cítím o něco sebevědoměji. Ne, že by mi sebevědomí chybělo, ale jsem schopna říkat to, co mi normálně přijde nepřípustné. A ani se za to nestydím. Dokonce se ani nebojím reakce okolí...

Kuráž. Alkohol dodává svým způsobem kuráž. V určité míře i egoismus... Extrémní sebevědomí kalí mou mysl. Jak to zvládám, že píší více méně srozumitelně? Sama nevím.

Sociální sítě. Píši lidem, jimž bych sama nepsala. Je to kuráž, či absurdní nevědomý výsměch? Nemám v úmyslu nic zlého... Ano, píšu to sem, ale kdo to bude doopravdy vědět? Nikdo, maximálně jedna osoba.

Závislosti se dožadují pozornosti. Kouř a oheň v hrdle. Křik, hudba... Lidé, na jejichž přítomnost jsem si chorobně navykla. Již se jich nezbavím. Stále pulsující v mém mozku. Kouř a oheň v hrdle... Zbavím se jich vůbec někdy?

A vše, co si jasně vybavuji jsou opojné vzpomínky na večery prohřáté sluncem. Na Mojita a Jägerbomby, na školní plesy a kopy svítících náramků. Lístek, jenž stále nosím v peněžence. Na procházky se psem, na květiny ve vlasech, na naleštěné kabriolety a opuštěné kašny. Na jižanské zvyky a historky... A na divoké představy návratu. Nic víc, nic míň. Vše je tak jak má být...

Špatně