Spike & Mia (1)

2. listopadu 2017 v 1:15 |  SM - Danger Ahead
V noci na pátého ledna napadl sníh. Vše pokrýval bílý závoj, hladký, ničím nenarušen... Jen jedna klikatá řada hlubokých šlápot se táhla od silnice k parku. Každou chvíli se točila doprava či zase doleva, kličkovala a křižovala se. Stopy končily pod skupinkou několika mladých smrků. Ve sněhu mezi stromky ležela lehce oblečená dívka. Její hruď v krvavě rudém nátělníku se jen neznatelně zvedala a zase klesala, její zbledlé rty se třásly a její permanentně opálenou pleť pomalu pokrývay vločky.

Spike Howard si sundal sluchátka a zaposlouchal se. V chodbě zvonil telefon. Už se chystal opustit své typické stanoviště na posteli, aby na zvonění odpověděl, ale jaho matka byla rychlejší.
"Haló?" slyšel Spike skrz dveře svého pokoje. Následovala chvíle ticha, načež se znovu ozval hlas paní Howardové. Tentokrát však ještě tlumenější, nejspíš si přikryla ústa rukou.
"Ne, není tu. Nebude s vámi mluvit. Ne. Ne! Mně je naprosto jedno odkud voláte, ale už nevolejte!" Spike přes stěnu zaslechl zaklapnutí sluchátka a matčin hluboký vzdech. Teď si prohrábne vlasy, sejde dolů do kuchyně a pustí si rádio! Pomyslel si. Podle jeho zkušeností trvala cesta od telefonu k rádiu zhruba 27 vteřin. A opravdu, přesně za půl minuty se přízemím rozezněla hudba. Spike pootevřel dveře svého pokoje a vykoukl do chodby. Nikde nikdo. Připlížil se k telefonu a vytočil poslední číslo. Po nekonečně dlouhém vyzvánění se na druhé straně ozval hrubý hlas.
"No?"
"Mio, to jsi ty?"
"No neříkej, máti tě pustila k telefonu?" zabručela Mia.
"Neví, že volám. To je fuk... Proč proboha voláš k nám domů? Víš, že tě nemůže vystát! A odkud vůbec voláš?"
"Podrž se něčeho." Spike radši poslechl a přidržel se stolku. U Mii člověk nikdy neví, co čekat... "Volám ze zasrané nemocnice!"

"Tak povídej." Spike a Mia vycházeli z nemocnice města Stormford. "Jak ses tam sakra dostala?" Mia měla temné kruhy pod očima a vražedný výraz ve tváři. Spike moc dobře věděl proč - Mia nenáviděla doktory, stejně jako všechny osoby, na nichž by mohla teoreticky být závislá. A uměl si představit, že klid na lůžku jí asi taky zrovna nevyhovoval... Mia odkopla kámen z chodníku a křivě se usmála.
"Víš, kdo je Richie?"
"To je ten, jak od něho kupuješ trávu, ne?" svraštil čelo Spike.
"Jo, sem tam..." Mia se odmlčela... "Předevčírem jsem ho potkala v Rock'n'Dustu, byl tam s nějakým týpkem jménem Finn. A tenhle zkurvysyn," ...vztekle nakopla nejbližší dopravní značku... "No, podle všeho mi něco nasypal do pití." ...a rozhodila rukama v popuzeném gestu.
"Richie?"
"Ne! Ten druhej, ten Finn. Bílý pláště mi ani nebyly schopný říct, co to bylo. Furt do mě hustili nějaký odborný sračky... To to nemohli nazvat nějak normálně jako třeba LSD nebo crack nebo tak, něco srozumitelnýho?" Spike mlčky pokrčil rameny a Mia pokračovala. "Probrala jsem se až v jeho autě. Neměla jsem polovinu svých věcí a ta svině mě držela za stehno. Tak jsem mu dala předloktím do huby..." Mia vždycky nosila řady okovaných náramků, při představě oné rány Spike bezděčně zaskřípal zuby. V tu chvíli mu onoho únosce bylo téměř líto.
"A víš, co ten debil udělal?" nadzvedla obočí Mia. "Ten debil mě vyhodil za jízdy z auta a ujel! Našli mě nějací pejskaři jak ležím zasněžená v parku. Umíš si to představit, bílý pláště do všeho strkaly nos: jak se jmenuju, kde bydlím, jestli jsem plnoletá a tak dále... Musela jsem tam zůstat dva dny kvůli prochlazení, odřeninám a taky kvůli těm drogám na pozorování. Radši jsem jim řekla, že si vůbec nic nepamatuju, aby za mnou neposlali fízly nebo něco..."
"Vůl!" přitakal Spike. "Hlavní je, že žiješ. Teď už s tím holt nic nenaděláme."
"Počkej, počkej!" Mia ho rázně přerušila a ten den poprvé se k němu otočila čelem. "Nenaděláme? Spiku, já toho zmrda najdu. A až ho najdu..." Větu už nedokončila, jen se opět křivě usmála a odvrátila tvář. Spike už měl s nedokončenými větami určté zkušenosti, a tak raději věcně změnil téma.
"Stmívá se, máš dneska kde spát?"
"Sněžilo, na vrakovišti bude mokro, tam dnes ani nepáchnu. Ještě se zeptám kamaráda, jinak budu muset do domova-nedomova."
"Jakýho kamaráda?" Mie zacukaly koutky při pohledu na Spikeův ublížený výraz.
"Nemohla bych u tebe přespat, Spiku?"
"Víš, že vždycky můžeš."
A tak naše dvojice prošla městem až k řadě vilek na předměstí a, jako už tolikrát předtím, Spike vešel hlavním dveřmi, zatímco Mia vylezla po okapu oknem do jeho pokoje. Jako tolikrát předtím povečeřeli studenou pizzu, kterou zapili whiskey ze skrýše za skříní, a jako tolikrát předtím si usnuli v náručí.

Spikea probudil neobvyklý nasládlý závan, co se prohnal pokojem. Převalil se na bok a pomalu otevřel oči. Zíral přímo na holou stěnu o niž se opírala jeho baseballová pálka. Něco s ní však nebylo v pořádku - na hladkém dřevě se vyjímaly temně rudé skvrny zasychající krve. Spike se prudce posadil a spatřil Miu sedící na parapetu.
"Do háje, víš, že v mým pokoji nemůžeš kouřit trávu!" Mia mu věnovala jeden bezvýrazný pohled a opět se zahleděla z okna.
"Našla jsem ho," prohlásila zcela klidně.
"Koho?"
"Finna. Jel tady přímo pod okny v tom jeho sporťáku a vyzvedl dceru vašich sousedů. Půjčila jsem si tvoji motorku."
"TY SIS PŮJČILA MOJI MOTORKU???"
"Jo."
"Mio, jestli to matka slyšela..."
"Neslyšela, spí. A kdyby to slyšela, tak by šla do tvého pokoje a viděla, že spíš. Pomyslela by si, že to nebyla tvoje motorka a šla by si zase lehnout." Spike musel uznat, že to dáva smysl. "Taky jsem si půjčila tvoji baseballku..."
"Všiml jsem si." Spike s nevolí sledoval, jak Mia típla jointa o rám okna a zahodila jej do křoví pod oknem.
"Jeli do nějakého klubu, kde jsem odchytla tu jeho buchtu na záchodech. Vysvětlila jsem jí s jakou sviní se zahazuje a domluvily jsme se, že ho vyláká na zadní dvorek. Dala jsem mu lekci." Mia se nebezpečně naklonila z okna a odplivla si. "Ale musím uznat, že ta buchta od vedle má dobrej žaludek. Celou dobu mě sledovala a pak jsme si rozdělily to, co u sebe měl."
"Začínám se bát toho, co se děje na dámských záchodech," prohodil Spike a potřásl hlavou. "Co když se příště rozhodneš dát lekci mně?" Mia slezla z parapetu a lehla si zpátky ke Spikeovi.
"U tebe zatím nemám důvod..."

Spike jen napolo vnímal kroky za dveřmi pokoje. Pořádně se probudil, až když se dveře prudce rozletěly. Instinktivně vyskočil z postele a stanul tváří v tvář své matce. Rychle přelétl očima postel, ale po Mie nebylo ani stopy.
"Sakra, mami, vyděsila jsi mě!"
"To je mi líto, ale... měla jsem takový... pocit... pocit, že je tu zase ta výtržnice."
"Co by tu proboha dělala, vždyť jsi jí zakázala sem chodit."
"Nevím, byl to jen pocit..." Paní Howardová těkala pohledem ze strany na stranu a vypadala nanejvýš vyplašeně.
"Kolik je hodin?" Spike zamžoural na kalendář na stěně. Byla neděle.
"Je teprve šest, omlouvám se, klidně ještě spi." Spike sledoval, jak jeho matka pomalu a jistě couvá do chodby, když v tom...
"Proboha, co se to stalo s tvojí pálkou?" Spikeovi se na vteřinu zastavilo srdce, když si vzpomněl, že pálku zapomněl umýt nebo alespoň někam schovat.
"To... to je kostým! Fred pořádá strašidelnej večírek, napadlo mě, že bych mohl jít za... za baseballového vraha?" Načež s hrdým výrazem dodal: "Ta krev vypadá pravě, že?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama