Host do snu

29. listopadu 2017 v 22:26 |  SM - Danger Ahead
Někdy (a vlastně docela často) se mi stává, že mě uprostřed noci probudí náhlý závan větru. Přináší s sebou většinou mého obvyklého nočního hosta. Nechávám okno od mého pokoje téměř permanentně na škvírku otevřené, aby mě mohla navštívit kdykoliv se jí zamane. Závan větru bývá následován dvěma slabými ranami, jak zuté boty padají na koberec, sotva slyšitelným šustěním svlékané látky a pak již cítím, jak se vloudí pod přikrývku vedle mě. Schoulí se do klubíčka, je jí zima. V tuto chvíli ji obejmu. Zabořím obličej do jejích divokých vlasů. Řekli byste jistě, že páchnou po cigaretách, prachu a hlíně, ale já, já mezi tím vším dokáži rozeznat vůni čerstvého vánku a jarních bouřek, vůni nespoutanosti a svobody. Její vůni. Natáhne se a objetí opětuje. Cítím její dech na mém hrdle, každý její dotek. Je tu se mnou. Opřu se o loket a políbím ji na čele. Vím, že se pousměje, přestože to v černo černé tmě nevidím.
Někdy zašeptá mé jméno a políbí mě na ústa. Někdy já zašeptám to její. Chtěl bych jí něco říct, chtěl bych jí to opakovat znovu a znovu, chtěl bych to křičet z okna, ať to ví celý svět! Ale ona jen zamumlá: "Neříkej to," a sevře mě pevněji. Ví to. Ví, co mám na srdci. Ale slib je slib a my si přísahali, že to nikdy nevyřkneme. Ona ví, jak toužím tento slib porušit. Ona to ví. Ale já? Já tápu v temnotách. Netuším, co si myslí, co cítí, co by si přála. Možná ji sužuje stejná touha jako mě! Ale možná, možná jí náš slib zaručuje onu pro ni tak emblematickou svobodu. Možná jí na slibu vůbec nezáleží…
A pak přijde ráno. Probudím se a můj pokoj je prázdný. Jsem sám, po hostu ani stopy, jako by to byl jen oponý sen. Já se však nenechám zmást. Vím, že tu byla. Dokonce bych byl i schopný najít drobné indikace její přítomnosti: sležená matrace vedle mě, čerstvý nedopalek na venkovním parapetu, pár zrnek hlíny na koberci pod oknem… Byla tady. To vědomí mě často konejší po zbytek dne. Přehrávám si ty ospalé noční vzpomínky pořád dokola. Byla tady a já minulou noc nestrávil sám.
Jsem na tyto noční návštěvy tak zvyklý, že když se dlouho neopakují, propadám nepokoji. Přemýšlím, jestli je v pořádku, co se jí tak mohlo stát. Ztrácím půdu pod nohama, nemám o co se opřít: stálou adresu nemá a telefon nevlastní. Někdy o ní nevím pár dní, někdy třeba několik týdnů… A pak, jen tak z ničeho nic, mě jedné noci probudí onen známý závan větru. Jako obvyle, jako by se nic nestalo. Kdo ví, kde celou tu dobu byla. Ale tato tajemnost, ta nevyzpytatelnost je její součástí. Kdybych věděl, že každou noc přijde, kdybych věděl, kde se ty týdny toulala, co dělala, kdyby na ni byly statistiky, plány a tabulky… Zkrátka nebylo by o co stát. Nebyla by to ona.

Někteří lidé jsou závislí na omamných látkách, mně stačí její vůně. Někteří potřebují k životu adrenalin a hazard, zatímco já se spokojím s onou nejistou šancí, že se objeví o půl druhé ráno v mém okně. Někdo si užívá když mu tělem pulsuje alkohol, zato já… Jsem závislý na její droze, její nezkrotnost je návyková… V žilách mi koluje MIA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lola-J Lola-J | Web | 30. listopadu 2017 v 0:42 | Reagovat

Přeběhl mi mráz po zádech. Dobře se to čte :)

2 AIM! AIM! | 30. listopadu 2017 v 6:08 | Reagovat

[1]: To jsem ráda :)

3 Lola-J Lola-J | Web | 10. prosince 2017 v 18:35 | Reagovat

[2]: Těším se na další! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama